V poslední době se v médiích řeší problematika novely zákona o vodovodech a kanalizacích v souvislosti s opravami přípojek na veřejném prostranství.
Tato norma nicméně má v sobě další kontroverzní záležitosti….. Projdou přes politiky nepovšimnuty?

Stručné poznámky k novele zák. č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích

Předmětem těchto poznámek je vládní návrh zákona,  kterým se mění ZVK.Dle údajů poslanecké sněmovny jde o vládní návrh, tedy návrh MZ ČR, číslo sněmovního tisku 933/0, 2. čtení – obecná rozprava, zařazeno na pozvánce jednání zemědělského výboru od 9. 4. 2013.

Pokud je nám známo, zatím novela nebyla předmětem širší veřejné diskuse. Tyto poznámky nemají v žádném případě za cíl ucelené posouzení novely, jen upozorňují  na několik aspektů, které  se jeví problematické a zasluhují diskusi.

První úhel pohledu je zájem stávajících menších vlastníků a investorů nových sítí vč. obcí.  Tito vlastníci zpravidla potřebují k provozování svých sítí propojit své sítě provozně se sítěmi sousedících vlastníků. Obce často přejímají nově vybudované sítě od investorů a potřebují je napojit na sítě sousedících vlastníků a uvést do provozu.

Druhý úhel pohledu je z hlediska vlastnických municipálních společností, které dříve měly oprávnění provozovat své sítě,  ale provozními smlouvami vytvořily podklad pro to, aby toto oprávnění získaly provozní společnosti. U některých z těchto společností probíhají soudní spory, které by mohly v některých variantách vývoje vyústit i v závěr soudů o neplatnosti takových provozních smluv. Tak by se mohlo stát, že vlastnická společnost by svůj majetek měla opět v rukou a rozhodovala by se, zda jej bude provozovat dál sama či případně jej svěří k provozování třetí osobě. Tak či onak, ten, kdo by majetek dál provozoval,  musí mít oprávnění k provozování.

§ 8 odst. 3  Provozně související sítě:

Stejně jako dosud zákon ukládá vlastníkům provozně souvisejících kanalizací a vodovodů, aby uzavřeli dohodu. Pokud se dosud nedohodli,mohli se obrátit na Ministerstvo zemědělstvi (MZ), které  nahradilo dohodu rozhodnutím a tím existovala jistá zákonná pojistka.  Tuto pravomoc MZ nyní novela ruší.  Zakládá se patová situace. Vlastníci mají stále povinnost se dohodnout, pokud ji poruší, hrozí jim i sankce za správní delikt jako dosud.

Důvodová zpráva k tomu uvádí pouze dva důvody: 1. Údajné zneužívání tohoto řízení u MZ vlastníky ( není jasné, za jakých podmínek je využití procesu předvídaného zákonem zneužitím), 2. Nevhodnost řešení soukromoprávních vztahů ministerstvem jako správním orgánem (není blíže odůvodněno).  Důvodová zpráva uvádí výčet rizik, která by vznikla, pokud by novela nebyla přijata. Ohledně zrušení pravomoci ministerstva nahradit dohodu účastníků svým rozhodnutím není v důvodové zprávě konkrétně uvedeno žádné riziko, které při absenci zrušení této pravomoci hrozí. V důvodové zprávě není uvedena ani žádná konkrétní vazba, z které by vyplývalo, že zrušení této pravomoci ministerstva  je nutné s ohledem na povinnou implementaci práva EU.

Navíc, což dosud nebylo uvedeno,  dohodu vlastníků činí podmínkou kolaudačního souhlasu. Toto dosud také nebylo nutné, protože  v rámci stavebního řízení se řešil pouze stavebně technický souhlas s napojením.

Podle návrhu přechodných ustanovení se řízení zahájená dle zákona č. 274/2001 Sb., ve znění účinném do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, dokončí podle dosavadních právních předpisů. Nicméně MZ dle dostupných dílčích informací řízení dle § 8 odst. 3 prezentovalo jako řízení z moci úřední, které se nezahajuje na návrh, ale návrh účastníků je jen podnětem a zahájení nastane až postupem MZ samého, tj. okamžik zahájení nemohou účastníci určit dle MZ svým návrhem, ale určí jej MZ samo. Podle tohoto chápání by se mohlo stát, že i návrhy účastníků řádně podané i značnou dobu před účinností novely nebudou ke dni účinnosti zahájena a  nebudou tedy ani moci být dokončena dle dosavadních předpisů. Není zcela pochopitelné, proč  přechodné ustanovení je navázáno na nejistý okamžik zahájení namísto na okamžik podání návrhu či podnětu k zahájení takového řízení, což jsou okamžiky určité a zakládaly by větší právní jistotu a předvídatelnost.

Pozn.:  Snaha zákonodárce přesunout dohodu vlastníků do dřívějších fází, tj. již do fáze výstavby, nemusí být a priori špatná, systémově lze považovat za dobré, aby vztahy byly upraveny od počátku a předešlo se konfliktům. Nesmí však činit ze stavebníka, investora rukojmí sousedních provozovatelů. Ten, kdo bude stavět novou infrastrukturu, se ocitne v pozici rukojmího, neboť nový vodovodní či kanalizační řad nezkolauduje bez toho, aby s ním související již etablovaný vlastník, na jehož sítě se napojuje, uzavřel dohodu.  Zejména menší investoři či malé obce se octnou v patové situaci, kdy nebudou mít jinou možnost, než (i nevýhodnou) dohodu v tísni uzavírat (zejména, pokud jim např. dotační podmínky ukládají kolaudaci do určitého data, či potřebují umožnit bydlení vč. dodávky vody v nově budovaných čtvrtích atd.).  Tito slabší smluvní partneři nebudou mít šanci vyjednat si rovné podmínky, protože jejich vyjednávací pozice se po novele výrazně zhorší. Zejména není přípustné zrušit jediný náhradní způsob řešení, nedojde-li k dohodě, tj. proces u MZ. ( O náhradním řešení se důvodová zpráva nezmiňuje, pokud snad předkladatel má za to, že by snad vlastník mohl podat žalobu k obecnému soudu a domáhat se nahrazení projevu vůle, takovou možnost neanalyzuje, nezabývá se zvláštní povahou vodovodů a kanalizací jako prostředků naplňující veřejnou potřebu ani jeho povahou přirozeného monopolu a nezabývá se ani časovým aspektem jiného potenciálního náhradního řízení).

Tato ustanovení novely by mohla nově napojované sítě učinit zcela závislé na dosud etablovaných vlastnících,  kteří často provozování svěřili velkým provozním společnostem. Etablovaní vlastníci resp. jejich provozovatelé logicky budou k novým vlastníkům v konkurenční pozici a lze očekávat, že budou realizovat v procesu jednání o dohodě svůj zájem na ziskovosti, ať již formou snahy získat do provozování  i nově budované celky nebo formou snahy dohodu provozně souvisejících vlastníků sjednat tak, aby podmínky byly pro ně výhodné.

§ 6 odst. 2 b) Oprávnění k provozování:

Na rozdíl od dosavadní úpravy krajský úřad má nově vydat oprávnění osobě, která nad rámec dosud platných podmínek doloží písemnou dohodu s vlastníky provozně souvisejících kanalizací.

( Podmínky pro povolení k provozování se novelou rovněž mění,  dle přechodných ustanovení dosavadní povolení  k provozování vodovodů a kanalizací podle § 6 odst. 2 písm. c) vydané v návaznosti na § 6 odst. 13 do 31. prosince 2012 pozbývá právních účinků ke dni 31. prosince 2017. )

Pozn.:  Vlastník, který svým nákladem vybudoval vodárenskou infrastrukturu,  bude zablokován v tom, aby své vlastnictví sám provozoval, pokud sousedící již etablovaný vlastník  nebude ochoten uzavřít rovnovážnou dohodu. Nemusí jít jen o novou infrastrukturu. Můžeme si představit, že vlastník získá práva k své infrastruktuře zpět  od provozovatele, kterému dříve jejich výkon umožnil ( např. po nepřátelském ukončení provozní smlouvy). Pak vlastník bude chtít vlastní majetek provozovat, ať již sám či zvoleným provozovatelem. Oprávnění k provozování vlastního majetku ale nemusí získat, protože sousedící etablovaný vlastník může být motivován udržet lepší konkurenční postavení svého provozovatele, tím může být táž osoba, která dříve měla  i práva k infrastruktuře dotčeného vlastníka a nebude motivována  umožnit vlastníkovi získat oprávnění k provozování.  Taková podmínka je problematická zejména v kontextu, když  novela ruší náhradní řešení pro případ, že se sousedící vlastníci nedohodnou.

V souhrnu změny §8 a §6 vlastník nových sítí, který je zainventoval,  bude značně závislý na etablovaném vlastníku (resp. provozovateli) propojených sítí jak v tom, aby sítě vůbec zkolaudoval, tak i v tom, aby je mohl provozovat (podmínka udělení oprávnění k provozování).